Diskuse

VOLEBNÍ NOVELA? Upřímně řečeno, vůbec se mi nelíbí tzv. vládní návrh technické novely voleb. Postup by měl prioritnější jinak:

1) zavedení korespondenční volby

2) změna volebního systému u komunálních voleb (senátorský návrh, který více akcentuje preferenční hlasy voličů než poměrné zastoupení "nejslabších" stran)

3) úprava systému pro poslanecké volby (např. Lebedův návrh na doplňkové mandáty namísto dopočítávání ve 2. skrutiniu)

4) ponechat dva dny voleb - je to naše tradice, tak proč se jí vzdávat (jsme poslední země, která má 2 dny...? no a co); aby po 15 hodinách komise v noci unaveně sčítala hlasovací lístky? Navíc výsledky pak budou hodně po půlnoci. Když jsou výsledky voleb v podvečer, tak večer se dá už jednat a ráno je moudřejší večera...

5) teprve poté by mohla nastoupit technická novela voleb (zajisté je dobré stanovit pevný termín voleb např. první sobotu v měsíci říjnu apod.)Takto to vypadá, že MVČR musí něco udělat, aby se neřeklo...

Ale klíčové jsou body 1-4. Téměř vše ostatní jsou "podružné" věci. (Mimochodem místo pátku by byla lepší když už tak sobota)

Chci reagovat na email, který přišel z Komise pro životní prostředí. Líbí se mi bod 1, s posledním bodem zásadně nesouhlasím. Vrácení krajiny do jejího přirozeného stavu zní bohulibě, nicméně nikdo nikdy nedefinoval, co je to přirozený stav krajiny. Toto sousloví je s oblibou používáno samozvanými "ekology", kteří si pod tímto termínem představují mix krajiny ve stavu před 100 až 1000 lety. Prosím neinklinujme k těmto termínům a používejme správné termíny, nejlépe přirozené funkce krajiny, popř. přírodní funkce či mimoprodukční funkce. Ve volebním programu pro obyč lidi to zní asi hůř než návrat krajiny do původního stavu, tak jsem zvědav na váš názor.

Není moc fér když menšina poslanců z ANO a SPD blokují korespondenční volbu protože to nechtějí  a dlouhým žvaněním zdržují zavedení korespondenční volby. Měl by být změněn jednací řád Sněmovny a stanoveno jak dlouho mohou poslanci řečnit (navrhnu bych limit 30 minut) a kolik poslanců smí vystoupit z jednoho klubu k danému tématu. Aby se zbytečně nezdržovalo.

Pro občasník v Ústí nad Labem, k chystaným komunálním volbám jsem na požadavek připravil článek "Kam míří ceny energií."

Nakonec do tisku nebyl zařazen, nerad píši do zásuvky, tak ho vyvěsím, alespoň zde.

Kam míří ceny energií?

Růst cen elektřiny a zemního plynu je v poslední době jedním z velmi diskutovaných témat. 

Veřejnost se, i díky následnému krachu několika obchodníků s energiemi, začala intenzivně zabývat pojmy jako: dodavatel poslední instance, skladba ceny za energie, energetická burza a cena emisních povolenek.

Nelze v krátkém příspěvku detailně rozebrat všechny aspekty nárůstu cen energií, ale můžeme si objasnit ty, které hrají hlavní roli.

Začněme skladbou ceny, kterou hradí každý z nás. Cena konečného spotřebitele se skládá, bez rozdílu, zda se jedná o elektřinu nebo plyn, z ceny za vlastní energii a její distribuci.

Cena silové energie se stanovuje na energetické burze. Cenu primárně ovlivňuje poptávka a nabídka, cena emisních povolenek, kterou musí hradit producenti emisí mj. i výrobci energií. Opomenout nelze globální klimatické a politické vlivy. Na následující rok 2022 předpokládá prognóza Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) průměrný nárůst cen elektřiny o  37% a plynu o 40%. Dle mého soudu se jedná o střízlivý odhad, skutečný nárůst bude o minimálně jednu desítku procent vyšší.

Cena za distribuci energie, tedy dopravu k nám domů, je regulovaná a každý rok ji stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ). Cenovým rozhodnutím ERÚ pro následující rok 2022 průměrnou cenu navýšil, v porovnání s letošním rokem, u elektřiny o 3,7% a u plynu o 2,6%. Cena se liší dle konkrétního tarifu, dané komodity a distribučního území. Díky významnému nárůstu ceny za vlastní energii, však bude podíl za její dopravu nižší než v předchozím období, u elektřiny cca 40 % a u plynu pod 20%.

Hlavním důvodem nárůstu cen za distribuci je opět nárůst ceny za energii na krytí ztrát, které vznikají při přenosu energie ke konečnému spotřebiteli a na zajištění podpůrných služeb, zajišťujících stabilní a spolehlivou dodávku energií přenosových a distribučních sítí.

Téměř milion odběratelů zkrachovalých, ne nevýznamných, dodavatelů energií, sice nepřišlo o dodávku energie, díky tzv. „dodavateli poslední instance (DPI)“, ale po stanovení podmínek a cen energií, mnoho z nich skončilo v pasti hrozící chudoby a dluhů. 

Stanovení cen energií a výpočet záloh v režimu DPI, totiž vychází z extrémní aktuální ceny na energetické burze a z nadcházejícího šesti měsíčního, zimního období s vysokou spotřebou energií. Doporučením pro takto postižené odběratele, je co nejrychlejší přechod na standardní produktové ceníky ostatních dodavatelů na energetickém trhu. Volba a doba fixace ceny je svobodná. Nová cena bude jistě vyšší než původní, ale jistě nižší než v režimu DPI.

Kromě kritéria ceny za energie, bych doporučil zohlednit postavení a renomé vybraného dodavatele a kratší období fixace ceny.

Dopady nárůstu cen nebudou jen na obyvatelstvo a  drobné podnikatele, ale v určité míře i na velké firmy, města a obce.

Náklady na veřejnou dopravu, veřejné osvětlení budou významným způsobem zatěžovat obecní rozpočty.

Navrhované řešení Ministerstva financí, odpuštění po dobu několika měsíců DPH z ceny energií, není dle mého názoru správným řešením, pro jeho administrativní, schvalovací a plošné dopady. Řešení spatřuji spíše v adresné pomoci odběratelům, kteří ji opravdu potřebují.

Cena energií je primárním vstupem pro většinu výrobků a služeb, je tak významným faktorem růstu cen zboží i služeb. Přispívá tak k inflačnímu vývoji, který nepamatujeme za poslední desítku let.

Kam tedy míří ceny energií? Bohužel vzhůru.

Změnu lze těžko predikovat, spíše však dojde k postupnému ustálení cen na vyšší cenové hladině. Jediný způsob, jak omezit dopad vysokých cen energií, vede cestou úspor a snížení energetické náročnosti.

Jisté je, že cesta k zajištění životního prostředí naší planety Země, cesta k využívání čisté energie, odklon od fosilních paliv a bezemisní výroba elektřiny nebude jednoduchá ani levná.

(zb)

Už delší dobu tady nikdo nic nepřidal. Proto jsem se rozhodl napsat něco o pocitech řadového člena. Obecně mám pocit, že není jasné, cokonkrétně jako strana chceme aktuálně a co vdelším horizontu. Stále probíhají diskuse o tom, co se děje špatně. Ale vize toho, co je třeba dělat letos a jakékroky jsou nutné pro příští roky, chybí. Nejvíc my chybí stínová vláda. Jak chceme předvést, že chceme a umíme řídit tuto zemi, když jsme v reaktivním módu aodpovídáme na to, co se děje špatně? Zásadním úkolem opozice je být několik kroků před vládou a udávat agendu. Jak říkala jedna moje dávná vedoucí: nikdy nesmíš být v reaktivním módu. Opozice musí vytvářet tlak všemi dotupnými prostředky a pokud je situace mimořádná, musí používat mimořádné prostředky. Máte někdo taky takový pocit, nebo si to myslím jenom já?

Vážení, 

v nedávné době jsem zaregistroval vyjádření Asociace děkanů filosofických fakult, které je volně přístupné. Prosím, neberte následující odkaz jako reklamu mé alma mater, ale je to místo, kde jsem jej viděl. 

https://ff.upce.cz/vyjadreni-asociace-dekanu-filozofickych-fakult-cr-2-12-2021 

Jaký na toto téma máte názor? Pojďme diskutovat! :)